Pranostiky
15.srpna
Slavnost
NANEBEVZETÍ PANNY MARIE
Mezi matkama božíma se má sklidit otava.
Mezi nanebevzetím rodičky boží a jejím narozením se sbírají okurky.
Prší-li na den Nanebevzetí Panny Marie, kazí se víno.
Je-li o nanebevstoupení pěkně, bude počasí příznivo výsevu ozimů.
Panna Maria na slunci, někdy jen na srdci, zahřívá vlaštovku.
O Nanebevzetí Panny Marie jasno před východem slunce, nastane požehnaný podzimek.
Slunce-li o Nanebevzetí Panny Marie svítí, lze hojnost vína se nadíti.
Svatá královna dává první výlupek.
Pak-li o Nanebevzetí Marie Panny prší, tak padesát dní mokrých k očekávání máme.
Panna Maria vlaštovky svolává.
Na Nanebevzetí léto odletí.
Den Nanebevzetí Panny Marie pěkný čas, přinese hojně dobrého vína.
Na Marie Nebevstoupení prvních vlaštoviček loučení.
Nanebevzetí a větry ze strnišťat jsou poslové podzimu.
Je-li o Nanebevzetí panny Marie pěkně, nastane požehnaný podzimek
a počasí bude příznivé vinné révě.
V dnešní době už neumíme tak slavit jako před 100 léty
- postřehy historika jak to tehdy bylo
V létě roku 1912 byl Svatý Hostýn místem velkolepé a jedinečné události, kterou byly korunovační slavnosti. Trvaly jedenáct dní, od 15. 8. do 25. 8. 1912.
Hned první den, čtvrtek 15. srpna, byl dnem hlavním a nejvýznamnějším. V tento korunovační den bylo podle úsudku tehdejších vojenských znalců přítomno na Svatém Hostýně přes 100 tisíc lidí (Josef Krumpolc ve své kronice " Soudní okres bystřický"a František Vídenský ve své knize "Svatý Hostýn ve svém původu a svých osudech" uvádějí údaj 90 tisíc návštěvníků, časopis Hlasy svatohostýnské č. 9 ze září 1937 uvádí dokonce jen 80 tisíc poutníků).
Byla to třetí stotisícová návštěva zaznamená na Svatém Hostýně. První návštěvu 100 tisíc lidí uvádějí písemné materiály při manifestační pouti 4. 9. 1881, druhou při konsekraci chrámu 15. 8. 1891.
Na obrovské návštěvě se podíleli zájemci a mariánští ctitelé z Moravy, ze Slezska, z Čech, z Uherského Slovácka (tj. ze Slovácka), z Vídně i z jiných míst Rakouska, ale i ze vzdálené Ameriky. Za celou dobu korunovačních slavností zavítalo na Svatý Hostýn asi 200 tisíc účastníků. Poutních průvodů bylo několik set během jedenácti slavnostních dnů, při velkém návalu lidí nebylo možno je spočítat, ale i tak je zachováno velké množství jiných číselných údajů. Nejvíce poutníků přijelo z Uherského Ostrohu a okolí – 1500, následovalo Uherské Hradiště a okolí 1400, Olomouc 1100, Břeclav 950, Vídeň 800, Prosenice a Rajhrad po 765 (!), Brno 700, Tovačov a Soběchleby po 500, Loučka 450, Kelč, Vizovice a Všechovice po 400 poutnících atd. Na bystřické nádraží přijelo ve dnech 14. a15. srpna 1912 64 zvláštních vlaků.
Pro korunovaci byly pořízeny korunky ze zlata, perel a drahokamů. Jejich autorem byl architekt Josef Fanta, profesor české techniky v Praze, proslulý odborník ve svém oboru. Svůj návrh vypracoval zadarmo, bez honoráře. Korunky jsou vysoce hodnotným uměleckým dílem, výsledkem práce českých živnostníků, kteří tak znovu dokázali svou dovednost a zdatnost. Zlatnické, rytecké, emailové a klenotnické práce byly provedeny v Praze, broušení kamenů bylo provedeno v Turnově. Náklady na pořízení korunek zajistili šlechetní dárci a obětaví věřící svými dary a příspěvky (náušnice, prsteny, řetízky, zlaté šperky a další cenné klenoty a skvosty). Korunky byly 21. července 1912 posvěceny v Římě papežem Piem X.
Korunka mariánská je větší a bohatější. Bylo do ní vsazeno celkem 27 démantů (diamantů), 546 perel, 148 rubínů, 138 smaragdů, 113 safírů, 21 topasů a 47 opálů. Včele korunky je nápis: Zůstaň matkou lidu svému. Nad nápisem jsou umístěny znaky Moravy, Čech a Slezska. Korunka Ježíškova je menší, jednodušší a skromnější. Je do ní vsazeno 30 rubínů, 20 velkých adulárů (polodrahokamů) a 5 topasů.
Přípravy na korunovaci byly rozsáhlé a řídili je iniciativní a obětaví hodnostáři, dr. Antonín Cyril Stojan, probošt z Kroměříže, poslanec a jednatel Matice svatohostýnské, Antonín Ostrčilík, superior hostýnský, rodák z nedalekého Fryštáku u Holešova, a lékárník Jan Harna z Kroměříže, hodnostář Matice svatohostýnské. Hostýnské temeno bylo slavnostně vyzdobeno. Na dolní části schodiště nad Vodní kaplí a na cestě od Slavkova byly zřízeny dvě slavnostní brány, po obou stranách schodiště a vozové cesty byly postaveny řady ověnčených stožárů, chrám i ostatní hostýnské budovy byly okrášleny množstvím praporů.
Chrám byl očištěn a bylo v něm postaveno zvláštní schodiště pro korunovaci. Bystřický malíř Jan Ježek, otec akademického malíře Stanislava Ježka, dovedně opravil chrámové malby. Zvenku byl na průčelí chrámu vyhotoven nádherný mozaikový obraz Panny Marie. Obraz má plochu 26 m2, je složen z dvou set šedesáti tisíc barevných kamínků a jeho autorem byl český malíř Viktor Förster z Prahy. Byla také provedena opatření pro zajištění bezpečnosti a zdraví hostýnských hostů. V pohotovosti byla desetičlenná hasičská hlídka (sbor) z Bystřice p. H. se stříkačkou a stejně početná bezpečnostní stráž. V provizorně zřízené nemocnici byli stále připraveni MUDr. Aleš Váhala z Bystřice p. H. a okresní lékař dr. Kozák z Holešova. Přítomen byl i kominický mistr Emanuel Skočila s z Bystřice, cestář a deset zametačů.
K zajištění bezpečnosti patřila i technická opatření. Pro náhlou a rychlou potřebu byl zřízen místní telefon, který spojoval poutní kancelář, sakristii a další budovy celého hostýnského temene (elektrifikace Hostýna byla provedena až v letech 1923–24) elektřinou. Firma Wichterl z Prostějova zapůjčila k tomu účelu parní stroj, cukrovar v Kroměříži dynamo, ostatní zařízení a osvětlování obstarala firma bratří Pivodů z Kroměříže. Parní stroj, lokomobila, sloužící k pohonu dynama, vážil 45 metráků. Byl na Hostýn dopraven pěti páry volského spřežení pana Františka Ševčíka ze Všechovic.
Velké problémy byly s ubytováním. Vojáci z Kroměříže (c.k. 25. pluk zeměbrany) postavili 35 nocležných vojenských stanů, každý pro sto lidí. Dále bylo možno se ubytovat v hotelu (tj. dnešní dvoupodlažní budova vpravo po vstupu do objektu "Poutní dům č. 1 – hotel Poutní dům č. 3 byl postaven až v roce 1928) a v nové útulně, později restaurace Ovčárna, která vznikla v r.1912 rekonstrukcí bývalé ovčárny.
Střechu nad hlavou poskytly i klášter s ambity (objekty kolem chrámového nádvoří), kostel, veranda za hotelem a všechny tři kaple. Mnoho hostů bylo ubytováno v Bystřici zásluhou barona Arnošta Gedeona Loudona, továrníků Thoneta a Zbořila, faráře Vorla a ředitele školy Papežíka. Všechna tato opatření dohromady však zajistila ubytování jen malé části návštěvníků, většina poutníků musela strávit noc pod širým nebem.
Vojáci z Kroměříže postavili také dva slavnostní stany: dvorní stan v prostoru mezi kaplí Jana Sarkandra a románskou kaplí a pohostinský maršálský stan po pravé straně kláštera, tedy v prostoru nynější hlavní budovy hotelu Poutní dům(tj. Poutní dům č. 3).
Korunovace se nemohla obejít bez hudby, které připadla důležitá role a která přispěla svým dílem ke zvelebení slavnosti. Hostýnské temeno oživovaly Thonetova hudba ze Vsetína, krojovaná slovácká kapela z Vlčkova, valašská kapela z Loučky, hudba ze Štítné nad Vlárou, hanácká kapela z Beňova a fanfáristé ze Žerotína u Litovle.
Vlastní obsáhlý korunovační obřad zahájil průvodem od kláštera přes schodiště chrámu. V jeho čele šel hlavní pořadatel, dr. A. C. Stojan, pak fanfáristé, jednotlivé spolky a prapory, družičky, orli, duchovenstvo, za nímž pod baldachýnem (nebesa) byly na nosítkách neseny korunky. Za baldachýnem kráčela hlavní osoba celé korunovace, metropolita moravský a kardinál dr. František Saleský Bauer, arcibiskup olomoucký, za ním pak řada významných světských osobností.
V prostoru před chrámem pak zástupcové jednotlivých stavů a spolků předstupovali před dr. Bauera s prosbou o provedení korunovace sochy Panny Marie s Dítětem. Následovalo dlouhé kázání F. Bauera z kazatelny, připraveném schodišti za hlavním oltářem k soše P. Marie a jejího syna a vložil zlaté korunky na jejich hlavy. Po sestoupení ze schodiště ještě třikrát kadidlem korunovanou sochu okouřil. Hlaholem zvonů, hudbou, zpěvem a modlitbami byl korunovační ceremoniál ukončen.
Rušno na hostýnském temeni však bylo ještě dalších deset dní. Hned druhý den, v pátek 16. srpna, byla uspořádána pouť a valná hromada Matice svatohostýnské, která měla lví podíl na zdárném průběhu korunovace. V dalších dnech proběhly poutě: matek a dětí, mužů, duchovenstva, mariánských družin, terciářů, omladiny, studentstva, akademiků, učitelů a profesorů a konečně pouť Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje. Také dny měly nabitý a pestrý program, který tvořily průvody, mše, kázání, proslovy, pozdravy, přijímání, hudba, zpěvy a schůze.
Korunovace byla také příležitostí k setkání nejvyšších církevních hodnostářů. Mezi nejvzácnější hosty patřili oba kardinálové, arcibiskupové, vedle korunovatele dr. Bauera to byl kardinál Lev Skrbenský, arcibiskup pražský. Přítomno bylo i pět biskupů: dr. Karel Wisnar z Olomouce, starosta Matice svatohostýnské, hrabě Pavel Huyn z Brna, dr. Josef Doubrava z Hradce Králové, Josef Antonín Hůlka z Českých Budějovic a Josef Koudelka, český biskup z Milwaukee v USA, předtím generální vikář a biskup v Clevelandu. V čele nejvýznamnějších světských osobností byl moravský zemský hejtman hrabě Otto Serényi.
Svobodný pán Lev Skrbenský se narodil 12. června 1863 na zámku v Hukovicích, okres Nový Jičín. Své dětství ovšem prožil u své babičky v blízkých Dřevohostivicích na zámku, který vlastnili jeho rodiče baron Filip Skrbenský a Leonie Skrbenská. Dne 15. září 1899 byl jmenován arcibiskupem pražským. V r. 1901 byl jmenován kardinálem. V r. 1916 se stal arcibiskupem olomouckým. V r. 1920 ze zdravotních důvodů odstoupil a 24. prosince 1938 zemřel v Dlouhé Loučce u Olomouce.
Nelze opomenout ani další akce, které oživovaly a zpestřovaly korunovační dny. Kromě zvonů, hudby a krásných melodických zpěvů to byly úchvatné večerní světelné průvody, lampiony, ohňostroje, rakety, prskavky, hřmění hmoždířů, rachot děla, fotografování atd. To všechno dotvářelo nádhernou kulisu slavnostních dnů.
Korunovační slavnosti na Svatém Hostýně jsou vlastně připomínány celých sto let. Zásluhu na tom mají dvě pamětní desky z bílého mramoru, které jsou umístěny v chrámu po obou stranách hlavního oltáře. Byly zhotoveny v dílně akademického sochaře Ferdinanda Neumanna v Kroměříži. Text vyrytý do desky zasazené po levé severní straně oltáře připomíná vlastní korunovaci.
Co ještě dodat? Korunovační slavnosti v roce 1912 byly nesporně největší událostí na Svatém Hostýně ve dvacátém století. Zařadily se také k nejvýznamnějším událostem v dějinách Svatého Hostýna vůbec. V duchu těchto historických hodnot by měly také proběhnout letošní jubilejní oslavy 100. výročí této památné a nezapomenutelné slavnosti.
Slovácký deník, Vlastimil Doležel